Pěnice hnědé tráví zimu v tropické Africe, a jsou proto dálkovými migranty. Než dorazí do Německa, uletí více než 5000 kilometrů. Břehouši létají v noci a přes den hledají potravu nebo odpočívají. Kvíčaly dávají přednost hnízdění na loukách bohatých na květenu a na úhorech. Ty všude mizí, a proto populace kvíčal již několik desetiletí klesá.
- Obrázek Pták roku 2023 Břehouš černoocasý
Lejsek malý (Saxicola rubetra) je blízce příbuzný známému a oblíbenému zahradnímu ptáku robinovi, ale na rozdíl od něj obývá otevřené vlhké louky a úhory v kulturní krajině. Dříve zde byl hojně rozšířen, ale dnes se kvíčala v Bavorsku vyskytuje pouze ve zbytkových populacích na severu a jihu spolkové země. Monotónní travní porosty, časné a časté kosení a úbytek hmyzí potravy způsobují drobnému ptáku s hnědooranžovým hrdlem problémy. Většinu roku tráví kvíčala na svých zimovištích jižně od Sahary, ve vlhkých tropech. V dubnu se první kvíčaly vracejí do Bavorska a hledají si teritorium na loukách s bohatou strukturou a květinami, kde jsou jednotlivé keře, vysoké keře nebo sloupky plotů jako hnízda. Z nich loví hmyz a samec také z vyvýšeného místa zpívá. Kvíčala je o něco menší než vrabec. Jeho opeření je hnědé s detailními, jemnými znaky. Ve všech opeřeních a věkových kategoriích vyniká světlý pruh nad okem, který je u samců jasně bílý. Hrdlo a hruď jsou oranžově hnědé. Jako lučnímu ptáku mu vyhovují strukturně bohaté, extenzivně využívané vlhké louky, které se sečou až v pozdním létě a které poskytují životní prostředí mnoha druhům hmyzu. Umělá posedávání, jako jsou bambusové tyče, sloní tráva nebo rákosí na loukách, pomáhají kvíčalám krátkodobě.
Země Česká republika
